Vykročili jsme vítězně!

A byla to parádní jízda. Soupeř z Podbořan byl papírovým favoritem a na Vyšehrad přijel určitě vyhrát. My jsme na poslední chvíli vyztužili sestavu účastí kapitána na druhém prkně a bojovným výkonem to dotáhli na celkový výsledek 4,5-3,5. Ukázalo se tak, že nestačí být papírově lepší a nestačí ani mít na soupisce několik velmi silných hráčů. V našich řadách se našlo pět borců, kteří skórovali – a to rozhodlo. Pád praporku v poslední partii už výsledný dojem nezkazil. 

Jak to šlo po šachovnicích:

Já jsem v zahájení postavil poměrně pevnou, byť lehce pasivní pozici. Problém s nedostatkem prostoru jsem řešil ne příliš zdařilými výměnami a když jsem soupeři dovolil obětovat figuru za rozeběhnutí černého b-pěšce až do dámy, bylo rozhodnuto. Pěšec byl tak rychlý, že jsem musel partii vzdát. 

Vojta Rut tančil mezi vejci ve vyostřené pozici, kde se hrálo na obou křídlech. Bílý sice nejprve sebevědomě nastoupil na Vojtova krále, oslabil dokonce i černá pole kolem Vojtova “domečku”, ale prorazit se mu nepodařilo ani s pomocí několika taktických obratů. Vojta naopak našel silnou protihru na dámském křídle s nebezpečně postouplým c-pěšcem a když pokryl i “nekrytelný” mat na f8 (to bylo překvapení!), už měl na vrch na všech frontách. Výhru si už nenechal vzít, závěr partie zvládl s naprostým přehledem. 

Honza Kunc šel již v zahájení do taktických komplikací, kde vazba stíhala protivazbu. V zápletkách bohužel ztratil lehkou figuru a pak se již snažil jen dorovnávat a hledat dostatečnou kompenzaci a protihru. Soupeř měl nicméně pozici pevně v rukou a Honza se tak musel vzdát. 

Michael Reljić dohrával jako poslední. Hra se přelévala z jedné strany šachovnice na druhou, oba soupeři si občas uzobli materiálu, ale o výsledku nakonec rozhodly hodiny a nedostatek času. V poměrně komplikované pozici po 39.tahu soupeř reklamoval překročení času, což znamenalo pro náš tým další prohru.

Tomáš Ondo stál velmi pěkně už od samého začátku a výhodu po celou partii nepustil z ruky. Pozice velmi pěkná, i když se soupeř snažil hledat protihru v útoku na krále po volných sloupcích. Tomáš žádné komplikace nepřipustil, s chladnou hlavou realizoval několik výměn a dosáhl tak pro tým velmi důležité výhry.

Dominika Ferková dokázala vytěžit ze zjednodušené pozice maximum. Když už to vypadalo, že ztratí důležitého pěšce na b-sloupci, rozhodila soupeře tím, že jej preventivně obětovala a tím zcela rozleptala souhru bílých figur. Po nešťastném ústupu střelce Dominika nezaváhala, využila nešikovného postavení bílých figur a velmi pěkně bílému střelce odebrala. Zdánlivě mimo hru stojící černá dáma v závěru hrála klíčovou roli, věž na a4 nešlo dobrat. Výborně! S touto výhrou došlo k obratu v zápase.

Martin Řehák ve své partii nevybočil z mezí rovnováhy a jakmile se pozice dostatečně zjednodušila, dohodl se se soupeřem na remíze. Byla to jediná půlka v celém zápase.

Adéla Neuman Zákoucká se s velkým přehledem zorientovala v netriviální koncovce těžkých figur. Souhra jejích věží spolu s využitím aktivnějšího postavení krále bílého téměř vytlačily z šachovnice. I když materiálně byla pozice téměř neustále v rovnováze, černá bojovala velmi energicky až do zasloužené výhry. Bílý nechtěl hrát pasivní (a zřejmě již ztracenou) věžovku na první řadě a fakticky tak vlezl Adéle do matu. Nádhera! Naše čtvrtá výhra spolu s jednou půlkou určila výsledek zápasu.

Celkové hodnocení: Byl to Elově velmi silný soupeř a my jsme předvedli pěkný týmový výkon. Gratulace všem vítězům, kteří přinesli tolik bodů, že to převážilo partie, ve kterých se nám tolik nedařilo. Jen tak dál v příštích kolech!

Petr Hlavsa