Přátelé,

jak známo, odešlo v posledních letech hned několik vyšehradských legend. Ale několik jich máme stále před Našimi zraky a tou přední je dnes jubilující Míla Netušil.

Míla byl odjakživa mým šachovým i životním vzorem díky své invenci a zejména optimismu. Na rozdíl ode mne vždy věřil ve splnění svých snů. Sám sice tvrdí, že naše úspěchy tkví z devadesáti devíti procent z výsledku neúprosné dřiny, a dále ze sedmi promile talentu a tří promile alkoholu. Ale já si myslím, že ve skutečnosti je u Míly těch promile talentu mnohem v9ce a ještě mnohem v9ce promile představuje optimismus a sebedůvěra.

Mílovy šachy byly vždy poutavé, protože od samého počátku je na co se dívat. Naprosto neotřelé nápady se snoubí s velkou bojovností a já, coby věrný Mílův souputník v týmech Vyšehrad C i Vyšehrad A, jsem ho zažil na vlastní oči zmatit už tolik lidí, že by vytvořili slušnou politickou stranu poražených. A to Míla nepatří k těm, co partii ihned po jejím skončení „hází do kompu“, nepřeje si spatřit strojovou sebevraždu.

Téměř žádná společenská vyšehradská atrakce se  bez Mílovy hvězdy neobjede. Kdo by nechtěl slyšet slavná přísloví „Kdo chce psa bít, psa si vždycky najde“, „Vlk se nažral a z kozy zbyly jenom kosti“ nebo „V nouzi poznáš příkoří“? Jakákoli dívka v doprovodu Míly měla kladný vztah k šachové hře i Nám, vyšehradským hráčům. To u mne celkově, na rozdíl například od esejí Petra Bakaláře,  zlepšilo náhled na Náš šachistický status quo.  

Proto Ti dnes, Mílo, společenská hvězdo vyšehradského oddílu, přeji za všechny ještě mnoho vydařených šachových partií, hlášek a oslav. Ta dnešní bude, jak doufám, veliká.

Petr